Pojem Stockholmský syndrom vznikl na základě události, která se odehrála v sedmdesátých letech dvacátého století. Tenkrát drželi lupiči několik dní rukojmí ve Stockholmu a oběti si k nim za tu dobu vybudovali pozitivní vztah. Situace byla tak extrémní, že oběti považovali své únosce za přátele a policisty, kteří se jim snažili pomoci za nepřátele. Něco podobného můžeme vidět i v naší společnosti. Rok po válce v neděli 26 května 1946 proběhly první volby po okupaci Československa nacistickým Německem. Bývají označovány, jako poslední svobodné volby po více než čtyřiceti let. Tyto volby vyhráli komunisté a to jim otevřelo cestu k budoucímu komunistickému puči v roce 1948, po kterém odstranili zbylé strany a zavedli u nás komunistickou totalitu zcela podřízenou Sovětskému svazu. Prakticky pro několik desetiletí se o nás rozhodovalo v Moskvě a česká komunistická vláda pouze vykonávala rozkazy sovětské totality. Byla jí plně podřízená.
Vítězství komunistů ve volbách v roce 1946 bylo výsledkem zklamání a pocitu zrady západních zemí, které ve snaze vyhnout se válce s Německem obětovaly Československo. Tento ústupek jak je známo nevedl k míru, ale k ujištění nacistického agresora, že může zajít dál a nakonec k rozpoutání druhé světové války. Vliv na výsledek voleb měl jistě i fakt, že většinu území Československa osvobodila Rudá armáda. Což byla vojenská síla složená z více národů pod vedením Sovětského svazu. Již v té době nebylo tajemstvím, že komunisté jsou Sovětskými spojenci. Po válce lidé nezapomněli na zradu západních mocností, ale zapomněli na skutečnost, že druhou světovou válku rozpoutalo nacistické Německo se Sovětským svazem společným napadením Polska. Potom, co si jako dočasní spojenci rozdělili Evropu mezi dva totalitní režimy, které Německo a Sovětský svaz představovali. Ne náhodou Rusko tento válečný konflikt nazývá Velkou vlasteneckou válkou a její termín označuje až od doby, co je jejich Německý spojenec vojensky napadl. Vyhýbají se tím svému podílu, kdy na začátku druhé světové války stáli po boku německého agresora a oba totalitní režimy spolu úzce spolupracovaly.
Díky tomu, že sovětská okupace trvala nepoměrně déle, než nacistická, tak měla na společnost mnohem větší dopad. Sovětská okupace vedla k morální a ekonomické devastaci s jejímiž následky se vypořádáme doposud. Stačí jen porovnat vývoj HDP po dobu komunistické vlády. Nebo porovnat vývoj se sousedním Rakouskem. Před nástupem komunistické totality bylo Československo v lepší finanční kondici, než v mnoha ohledech srovnatelné Rakousko. Výrazný rozdíl v bohatství mezi oběma státy ve prospěch Rakouska vznikl za vlády komunistů. Přitom ekonomický dopad byl jen jeden s negativních následků sovětské potažmo ruské okupace, které byla naše společnost obětí.
Přes tyto negativní následky a faktu, že nás současné Rusko vnímá jako své nepřátele, tak má u nás své zastánce, tak jako měli lupiči ve Stockholmu mezi rukojmími. Současní zastánci Ruska méně či více fandí ruské agresi na Ukrajině. Obhajují ruské kroky a přebírají ruské narativy a kritizují naší společnost, která se proti ruské agresi postavila. Tito lidé věří všemu, co pochází z Ruska a plně tomu důvěřují. Navzdory opětovnému usvědčování Rusů ze lži. Naopak kdokoliv je v opozici proti Rusku, tak je u nich označen dopředu za lháře, aniž by byli ochotni si ověřit skutečnost. Zpochybňují negativní průběh a následky ruské okupace. Vadí jim podpora Ukrajiny přes skutečnost, že současné Rusko ke své agresi používá podobné argumenty jako kdysi nacistické Německo. Vyžadují stejný postup vůči napadenému, jaký kdysi aplikovaly západní mocnosti vůči Československu. Postup, který nevedl k nastolení míru, ale naopak povzbudil agresora k další agresi, která dovedla Svět k nejhoršímu konfliktu v historii lidstva. Odmítají se poučit z historie a odmítají logické závěry, které hovoří proti Rusku, i když je samotný ruský režim svým jednáním potvrzuje. Ruská okupace způsobila naší společnosti velké trauma a někteří lidé se k Rusku chovají, jako by trpěli syndromem Stockholmského syndromu.
