Byli jste už někdy pořádně zamilovaní a neřekli jste to nikomu? Pokud ano, tak mi dáte jistě za pravdu, že láska je opravdu vážně krásný cit. Abych pravdu řekla, tak já jsem opravdu hodně byla zamilovaná dvakrát. A to do své první lásky, na kterou nikdy nezapomenu. Řeknu vám, že když se zamilujete do své první lásky, tak to musí být opravdu krásný cit. A vzpomínám si také na to, že jsem svého prvního přítele potkala v osmé třídě základní školy. Byla to spíše byla jenom taková platonická láska, protože já jsem byla opravdu hodně stydlivá. A byla jsem stydlivá tak moc, že jsem ho ani nedokázala oslovit.
A pokaždé, když jsem kolem tvé platonické lásky prošla, tak jsem se stále červenala a nebyla jsem schopná slova. Byla jsem opravdu ráda, kdy jsem ho dokázala pozdravit. Proto mi věřte, že jsem byla opravdu tak nervózní, tak stydlivá, že jsem se potom své platonické lásce vyhýbala. Opravdu to nešlo. A potom jak jsem si zvykla na to, že se stydím, tak potom už to šlo z kopce. Byla jsem tak přesvědčená tím, že na něj nemám a že jsem ošklivá, že raději nemám na žádného partnera čekat. Jenomže to byl velký omyl. Já jsem se potom totiž asi o deset let později dozvěděla, když jsme měli první sraz ze základní školy, tak jsem se dozvěděla, že i on mě měl rád.
Jenomže on prý byl také hodně stydlivý, takže se mě také styděl oslovit. Tady alespoň vyšlo najevo, že člověk má zkusit všechno a má riskovat. Pokud se vám nepodaří, že vaše první láska nebude napořád, tak nevadí. I negativní zkušenost je zkušenost. Proto podle mého názoru já dávám na to, že člověk by to měl zkusit, i kdyby jeho protějšek ho odmítl. Nyní si vemte, třeba kdyby mě moje první platonická láska vzala na milost, tak co bys e stalo. Opravdu by mě zajímalo, jaký život bychom měli. Láska je velmi silná a věřte, že láska vždy vyhraje.
